Povídky

   Kapitola 1: Popel a poslušnost Popel se usazoval všude. Na parapetu, kde kdysi stávaly květiny. Na dřevěné podlaze, která vrzala při každém kroku. A nejvíc – na jeho rukou. Elian si promnul prsty, ale šedý prach se jen rozmazal do tenké vrstvy. Zvykl si na to. Na špínu, na ticho, na pohledy, které říkaly víc než slova. „Rychleji.“ Hlas přicházel shora, ostrý jako švihnutí bičem. Elian zvedl hlavu. Na schodech stál jeden z nevlastních bratranců – vysoký, sebevědomý alfa s chladným úsměvem. Jeho přítomnost byla cítit dřív, než ho člověk uviděl. Těžká, dominující… dusivá. Elian sklopil oči. „Ano.“ Nikdy neříkal víc, než musel. Kuchyně byla prázdná, ale vzduch byl těžký. Ne jídlem. Ne kouřem. Strachem. Elian sáhl po vědru s vodou a ponořil do něj hadr. Když ho vytáhl, voda už nebyla čirá. Přesně jako on. Zastavil se. Na okamžik. Protože něco… nebylo v pořádku. Jemná vůně, sotva znatelná, se zvedla z jeho kůže. Nebyla silná. Nebyla vtíravá. Ale byla tam. Sladká. Měkká. Jako růže...

  Úvod Království je rozdělené podle hierarchie Alfa – Beta – Omega . Omegové jsou považováni za slabé a vhodné jen k posluze nebo sňatkům z rozkazu. Vysoká společnost skrývá jejich vůně pomocí tlumících šperků a elixírů. Mladý osiřelý Elian se narodil jako omega, žije v domě své nevlastní rodiny, potom co jeho vlastní rodiče zemřeli, je nucený skrývat svoji přirozenost za pomocí elixírů a stříbrného obojku kolem krku. Má zvláštní vůni-růži po dešti. Tu ale potlačuje elixíry a obojkem.  Sní o svobodě pro všechny omegy, nikoliv o sňatku s alfou.  Jeho bratranci- alfa, si ho neustále dobírají a nutí ho jim sloužit, a smí chodit ven jen večer. 

  Kapitolu 2: Majitel dědice Déšť stále sílil a Maximova nálada byla jako to počasí, prostupovalo ho zoufalství a smutek... Zastavili před honosným sídlem z mramoru. ,,Jsme na místě," pravil jeden z mužů v černém, kteří ho doprovázeli. ,,Vystupte si." řekl řidič.  ,,Kde to jsem?" ptal se ostražitě Maxim.  ,,V novém domově." odpověděl ten samý.  Maxim je neochotně poslechl, čtyři muži kteří ho doprovázeli vystoupili také, jen řidič ne, ten jel zaparkovat auto na svoje místo. Poté se k nim připojil.  Muži ho zavedli do místnosti, kde už na ně někdo čekal. Byl to muž, mladý muž s asijskými rysy v elegantním černém oblečení.  Kim Ji-Hwan Syn nejnebezpečnějšího mafiána ve městě. Znali ho ve městě všichni. Maxim polkl.  Zatímco Kim si ho mlčky prohlížel. Nakonec řekl: ,,Tak ty jsi nositelem mého dítěte." Maxim přestože měl strach, rozhodl se vzdorovat, tak řekl: ,,Nechci být součástí vaší rodiny.“ Kimovi se překvapením blýsklo v očích ale nakonec se jen...

  Kapitola 1: Těhotný Déšť bubnoval do oken tak silně, až měl Maxim pocit, že se sklo každou chvíli rozbije. Seděl na úzké nemocniční posteli, ruce sevřené v klíně, a snažil se uklidnit dech. Všechno mělo být jednoduché. Rychlé. Jedno rozhodnutí… a Karlovy dluhy zmizí. „Je to jen zákrok,“ říkal mu Karl. „Nic to není. Pomůžeš nám oběma.“ Nám. To slovo mu tehdy znělo tak krásně. Teď už ne. Dveře ordinace se otevřely a lékař vešel dovnitř s tabletem v ruce. Jeho výraz byl… zvláštní. Neutrální, ale příliš tichý. Maximovi se sevřel žaludek. „Pane Vale,“ začal lékař pomalu, „potřebujeme si promluvit.“ Maxim přikývl. „Je něco špatně?“ Ticho. Pak si lékař povzdechl. „Zákrok… neproběhl tak, jak jste si myslel.“ Maxim zamrkal. „Co tím myslíte? Vždyť—odebrali jste…“ „Ne.“ To jediné slovo ho zasáhlo tvrději než rána. „Vaše vajíčka nebyla odstraněna.“ Maximovi se rozšířily zorničky. „Tak co jste sakra udělali?!“ Lékař se na něj podíval přímo. A řekl to. Klidně. Bez emocí. „Byl jste oplodněn.“ S...

  Prolog „Kdo to zavinil?!" zařval otázku a flákl  bičem, vládce mírných démonů, kterým smrtelníci říkají čerti. Lidé si myslí, že čerti jsou škaredí ale pletou se, ve skutečnosti připomínají temné elfy, upíry a padlé anděly v jednom.     „Tihle ti tři," řekl jeden z jeho stráží a držící dva mladiství za ucho.      „Tři?" otázal, se svého nejlepšího bojovníka velitele královské stráže a věrného přítele, Airiase Galita. Král se na něj zmateně podíval.      „Jeden mi utekl," vysvětlil klidným hlasem. „Vyvlíkl se mi s tím, že na prince nemám právo šahat."       „Přiveď ho," nakázal mu mrazivým hlasem, ze kterého všem přítomných naběhla husina, kromě Airiase. A tak se také stalo, velitel vyplnil rozkaz svého krále a za chvíli se trůním sálem ozývaly nadávky mladého vzpírajícího prince, Sorana.       „Sorane!" zařval na něj ten, jehož  jméno bylo Zaakerah.   Chlapec se po zaznění otcova h...

 Kapitola 1: Rudé znamení Noc byla tichá. Příliš tichá. Nad krajinou se rozprostíralo hluboké temné nebe, ve kterém se pomalu vznášel měsíc. Jeho světlo bylo obvykle chladné a stříbrné, ale dnes se něco změnilo. Nejprve jen nepatrně. Jako by se na jeho povrchu rozlila kapka krve. Pak se barva začala šířit. Stříbro mizelo. Měsíc se pomalu měnil v rudý disk, který visel nad světem jako zlověstné oko. Vítr zesílil. V dálce začali výt vlci. Staré ženy v horských vesnicích se probudily ze spánku a jejich oči se naplnily strachem. Věděly, co to znamená. Legendy se předávaly po generace. Když se měsíc zbarví do ruda… …jezdci se probudí. Daleko od lidských měst, za hranicemi map, se nacházelo místo, které se jmenovalo Pole zapomenutých . Bylo to staré bojiště. Kosti vojáků ležely v zemi už stovky let. Rezavé meče trčely z prachu a polámané štíty byly zarostlé černou trávou. Nikdo tam nechodil. Nikdo kromě smrti. Když rudý měsíc dosáhl svého vrcholu, země se začala třást. Nejprve slabě...