Přeskočit na hlavní obsah

Aurelie v klubu v říši smrti

Aurelie se opila v klubu, naštěstí tam byl smrťák Danny, který byl prověřen jejím strýčkem aby ji hlídal. 


Ale stalo se něco co nečekal. Aurelie prohrála v sázce a byla nucena se celá svléknout v klubu a zatančit na stole. 


Udělala to. Danny ihned jak to viděl, tak si strhl plášť a zahalil ji. Vyvedl ji z baru. 


„Co si o sobě myslíš princezno!" utrhl se na ní. 


„Co já? Co ty!" zařvala na něj opilecky. 


„Já se v tom klubu neobnažuju!" utrhl se na ní. 


„Idiote!" zařvala vztekle na něj. 


On ji jednu vlepil. Ona mu vlepila na zpět. 


Danny ji přehnul přes koleno. Odhalil její hýždě a pořádně ji naplácal. 


Smack! Smack! Smack! Smack! 


„Hej ty idiote!" řvala. 


„Fajn princezno." Danny. 


Roztáhl ji nohy od sebe. „Hej co to děláš!" Aurelie. 


„Co asi? Přes kundu dostaneš!" Danny. 


„Hej ne!" řvala Aurelie. 


„Nech toho nebo na tebe zavolám Jitřenku!" Danny. 


„Ne! Maminku ne!" začala zoufale řvát. 


Začal ji mlátit přes kundičku. Holka zoufale řvala. „Mami pomoc!" zařvala Aurelie. 


„Copak holčičko." ozval se hlas Jitřenky. 


„Dostává výprask!" řekl Danny. 


„Co udělala?" zeptala se maminka: 


„To ti pak řeknu královno Pekla." Danny. 


Když byl konec Danny si ji otočil k sobě a řekl jí. „A teď to hezky řekneš strýci, co jsi prováděla." 


„Ne!" zařvala Aurelie. „On mi taky namlátí." 


„Přesně tak." Danny.


„Neřeknu mu to!” zařvala Aurelie. 


„Fajn holčičko, teď si tady lehneš a roztáhneš nohy.” Danny 


„Fajn.” poslechla  ho Aurelie. 


Vytáhl opasek a než stačila Aurelie reagovat ji udeřil přes kundičku.


Zaječela. Dala nohy k sobě. Ale on ji zase roztáhl a přidržel. 


Smack! Smack! Smack! 


Aurelie zoufale brečela. Nakonec zavolala na tatínka. 


Erebus se celý rozčilený objevil u Dannyho. Chytil ho za ruku. „Co se děje?” 


„Tancovala v klubu nahá.” 


„A co jako? Tohle ji nedělej. Tohle jí dělal její smrtelný otec a u toho ji znásilnil.” Erebus. 


„A sakra.” podíval se v jakém je stavu. 


Brečela a nevnímala okolí. 


„Co s ní mám teď udělat?” Danny. 


„Uspi jí.” Erebus. 




~~~~~~


„Strýčku?" oslovila Zephyra Aurelie. 


„Copak." Zephyros. 


Celá se třásla. Zephyros se na ni podíval. Odložil papíry. „Co se ti stalo." 


„Danny mi dal výprask." Aurelie. 


Danny za ní překřížil ruce na prsou. Zephyros povytáhl obočí. 


„Copak jsi zase provedla malá?" Zephyros. 


„No tak trochu jsem se opila..." odmlčela se Aurelie. 


„A?" Zephyros. 


„Svékla jsem se do naha. A tancovala jsem na stole." 


Zephyros zatnul ruce v pěst. „Lehni si na postel a roztáhni nohy." 


„Ale já..." Aurelie. 


„Dělej!" Zephyros. „Nebo mám zavolat tvojí mamince." 


„Ne!" zařvala Aurelie. 


„Dělej! Nebo mam vytáhnout bič na omegy." Zephyros. 


„Fajn." Aurelie. 


Poslechla ho. 


Vytáhl ze skříně lehký opasek. 


„Dostaneš pres kundu a přes stehna." Zephyros. 


„Strýčku ne!" Aurelie zařvala s hrůzou ve hlase. 


„Neboj." Zephyros. 


„Bojí se. To jí nedělej." Danny. 


„Proč se bojí?" zeptal se Zephyros. 


„Její pozemský  otec v minulém životě ji znásilnil a tohle ji prováděl." Danny. 


„Hmm." Zephyros. 


Dostane rukou. Zephyros. 


Ne, nemůžeš ji mlátit přes ní. Danny. 


Tak jak ji mám potrestat? Zephyros.


Nijak. Už jsem ji potrestal. Danny.


Jak? Zephyros. 


Stejně. Danny.


Jak reagovala? Zephyros. 


Špatně. Musel jsem ji uspat. Danny. 




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lovkyně demonů (1)

  Kapitola 1 – Krev pod lampiony Mlžný opar vládl ulicím jako živá bytost. Plazil se při zemi, obtáčel se kolem domů a pohlcoval zvuky kroků. Jen světlo červených lampionů ho dokázalo na okamžik protrhnout — krvavé kruhy světla se chvěly ve vlhké tmě, jako by samy dýchaly.

Dluh z krve (2)

  Kapitolu 2: Majitel dědice Déšť stále sílil a Maximova nálada byla jako to počasí, prostupovalo ho zoufalství a smutek... Zastavili před honosným sídlem z mramoru. ,,Jsme na místě," pravil jeden z mužů v černém, kteří ho doprovázeli. ,,Vystupte si." řekl řidič.  ,,Kde to jsem?" ptal se ostražitě Maxim.  ,,V novém domově." odpověděl ten samý.  Maxim je neochotně poslechl, čtyři muži kteří ho doprovázeli vystoupili také, jen řidič ne, ten jel zaparkovat auto na svoje místo. Poté se k nim připojil.  Muži ho zavedli do místnosti, kde už na ně někdo čekal. Byl to muž, mladý muž s asijskými rysy v elegantním černém oblečení.  Kim Ji-Hwan Syn nejnebezpečnějšího mafiána ve městě. Znali ho ve městě všichni. Maxim polkl.  Zatímco Kim si ho mlčky prohlížel. Nakonec řekl: ,,Tak ty jsi nositelem mého dítěte." Maxim přestože měl strach, rozhodl se vzdorovat, tak řekl: ,,Nechci být součástí vaší rodiny.“ Kimovi se překvapením blýsklo v očích ale nakonec se jen...

Lovkyně demonů (2)

  Kapitola 2 – Démon, který nekrade duše „Proč vůbec nebojuješ?!" utrhla se na ni Sahiro. Její hlas se rozlehl prázdnou ulicí a odrazil se od kamenných zdí, jako by ji sama noc chtěla umlčet. Min Ju pomalu zvedla ruce, dlaně otevřené, prsty roztřesené bolestí i napětím. „Klid, lovkyně."