Kapitola 3: Květina mrtvých
Lucien kráčel zahradou několik kroků před Eliášem.
Černé růže se podél cesty tiše pohupovaly, přestože nefoukal žádný vítr. Jejich okvětní lístky se leskly stříbrným světlem měsíce a z hlubin zahrady se ozývalo tiché šeptání.
Eliáš se rozhlížel kolem sebe.
„Takže mě sem něco přitáhlo?“ zeptal se.
Lucien se nezastavil.
