Přeskočit na hlavní obsah

Zahrada nočních můr (1)

 

Na okraji zapomenutého města stojí staré sídlo zarostlé černými růžemi a břečťanem. Za ním se rozprostírá legendární zahrada, která kvete pouze v noci. Říká se, že každá květina v sobě ukrývá něčí noční můru — vzpomínku, bolest nebo hřích.


Lidé, kteří do zahrady vstoupí po půlnoci, prý už nikdy neodejdou stejní.


Eliáš Thorne přišel do sídla vedle po svých předcích. Trpí nespavostí a od dětství ho pronásledují děsivé sny o černé zahradě a chlapci se stříbrnými očima. 



Lucien záhadný muž, žijící v sídle u zahrady. Má schopnost objevovat se lidem ve snech. Nikdo neví kolika mu skutečně je let. 



Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lovkyně demonů (1)

  Kapitola 1 – Krev pod lampiony Mlžný opar vládl ulicím jako živá bytost. Plazil se při zemi, obtáčel se kolem domů a pohlcoval zvuky kroků. Jen světlo červených lampionů ho dokázalo na okamžik protrhnout — krvavé kruhy světla se chvěly ve vlhké tmě, jako by samy dýchaly.
3 komentáře
Další informace

Lovkyně demonů (2)

  Kapitola 2 – Démon, který nekrade duše „Proč vůbec nebojuješ?!" utrhla se na ni Sahiro. Její hlas se rozlehl prázdnou ulicí a odrazil se od kamenných zdí, jako by ji sama noc chtěla umlčet. Min Ju pomalu zvedla ruce, dlaně otevřené, prsty roztřesené bolestí i napětím. „Klid, lovkyně."
2 komentáře
Další informace

Číšník (2)

 Kapitola 2- Hrníček beze jména Daniel do kavárny začal pravidelně docházet. Zatímco ostatní zákazníci od Jonáše dostávali hrníčky se jmény, nebo s vtipnými či roztomilými vzkazy. Jeho zůstával prázdný. Začínal se tím trápit, to je tak nezajímavý nebo co. Nebo je za tím něco více. Začínal si toho všímat až příliš. „Pro tebe – protože dneska přežiješ další pondělí," stálo na hrnku studentky s rozcuchanými vlasy. Starému pánovi u rohového stolku psal Jonáš jen „S cukrem, jak to máš rád." Všem něco. Všem – kromě něj. Danielův hrnek byl vždycky bílý. Čistý. Beze slov. Zpočátku mu to nevadilo. Spíš si toho nevšímal. Ale když se stalo pravidlem, začal si připadat... průhledný. Jednoho dne si schválně přisedl blíž k pultu, kde Jonáš připravoval kávu. Neokázale, jakože si potřebuje připojit notebook do zásuvky. Jen aby viděl, jestli Jonáš ty vzkazy píše spontánně, nebo jestli je má připravené. Neměl. Psával je až těsně před tím, než šálek vzal do ruky. Jako by věděl přesně, co ten čl...
Okomentovat
Další informace