Po příjezdu začal Eliáš slyšet šeptání vycházejících ze zahrady o půlnoci. A každou noc se probouzí se škrábanci jako od trní růže.
A se vzpomínkami na místa, která za života nikdy nenavštívil.
Jedné noci se mu Lucien zjevil ve snu a zakáže mu vstup do zahrady. Ale Eliáš na jeho zákaz nedbá.
Eliáš postupně zjistil, že květiny reagují na emoce, zahrada ukazuje lidské noční můry a že některé jeho sny jsou vzpomínky mrtvých a Lucien není obyčejný člověk.
„Proč mi zakazuješ vstup do zahrady?” zeptal se ho Eliáš jednou když byl načapán v zahradě.
„Neměl si sem chodit, tohle místo není obyčejné.” Lucien.
„To mi taky došlo.” odvětil mu otráveně Eliáš.
Přesto, že ho Lucien tu nechtěl, navrhl procházku po zahradě. Protože mu doslov že tu Eliáš není jen tak. Že ho sem něco táhne. Možná zahrada, nebo on samotný.
Navíc mu někoho připomíná.
Komentáře
Okomentovat