Přeskočit na hlavní obsah

Nemehlo (1)



Mladý kluk ,You Jin, šel parkem a díval se do mobilu, poslouchal písničky a chatoval

You Jin, byl studentem střední školy, právě si psal na třídní skupině se spolužáky.  Vůbec nedával pozor na cestu, všímal si jenom mobilu. A to byla chyba. 


Ze zatáčky vyběhl běžec a vrazil do něj, oba skončili na zemi a mobil vyletěl You Jinovi z ruky. 


„Zatraceně," ozvalo se zaklení od běžce. „Jsi v pořádku?" zeptal se ho a vstal. Podal mu ruku. 


You Jin ji přijal a nechal se zvednout. „Díky," zamumlal s růžovými lícemi. Pak se koukl po mobilu. „Ale sakra," řekl, když ho zvedl. Byla na něm pavučina. „Ten byl nový."


„Zaplatím ti ho." nabídl cizinec


You Jin zavrtěl hlavou. „Nemusíš, jsem nemehlo, měl jsem se dívat na cestu."


„Ja taký omlouvám se," řekl cizinec. 


„Ne to já," oponoval You Jin.


„Nezpírej se," řekl dominantním hlasem, ze kterého You Jinovi tuhla krev v žilách

 

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lovkyně demonů (1)

  Kapitola 1 – Krev pod lampiony Mlžný opar vládl ulicím jako živá bytost. Plazil se při zemi, obtáčel se kolem domů a pohlcoval zvuky kroků. Jen světlo červených lampionů ho dokázalo na okamžik protrhnout — krvavé kruhy světla se chvěly ve vlhké tmě, jako by samy dýchaly.
3 komentáře
Další informace

Číšník (2)

 Kapitola 2- Hrníček beze jména Daniel do kavárny začal pravidelně docházet. Zatímco ostatní zákazníci od Jonáše dostávali hrníčky se jmény, nebo s vtipnými či roztomilými vzkazy. Jeho zůstával prázdný. Začínal se tím trápit, to je tak nezajímavý nebo co. Nebo je za tím něco více. Začínal si toho všímat až příliš. „Pro tebe – protože dneska přežiješ další pondělí," stálo na hrnku studentky s rozcuchanými vlasy. Starému pánovi u rohového stolku psal Jonáš jen „S cukrem, jak to máš rád." Všem něco. Všem – kromě něj. Danielův hrnek byl vždycky bílý. Čistý. Beze slov. Zpočátku mu to nevadilo. Spíš si toho nevšímal. Ale když se stalo pravidlem, začal si připadat... průhledný. Jednoho dne si schválně přisedl blíž k pultu, kde Jonáš připravoval kávu. Neokázale, jakože si potřebuje připojit notebook do zásuvky. Jen aby viděl, jestli Jonáš ty vzkazy píše spontánně, nebo jestli je má připravené. Neměl. Psával je až těsně před tím, než šálek vzal do ruky. Jako by věděl přesně, co ten čl...
Okomentovat
Další informace

Lovkyně demonů (2)

  Kapitola 2 – Démon, který nekrade duše „Proč vůbec nebojuješ?!" utrhla se na ni Sahiro. Její hlas se rozlehl prázdnou ulicí a odrazil se od kamenných zdí, jako by ji sama noc chtěla umlčet. Min Ju pomalu zvedla ruce, dlaně otevřené, prsty roztřesené bolestí i napětím. „Klid, lovkyně."
2 komentáře
Další informace