Přeskočit na hlavní obsah

Trest Aurelia




Lucifer si zavolal Aurelia do své pracovny. 


Aurelius přišel. „No co zas?” A ležérně se opřel o rám dveří. 


„Pojď sem a zavři dveře.” Lucifer. 


„Ne. Naplácáš mi.” odporoval Aurelius. 


„Ne, něco mnohem horšího zlatíčko.” Lucifer. „Pojď jsem nebo si mám pro tebe dojít.” 


„Ne.” Aurelius. 


„Fajn.” Lucifer. Rychlostí světla byl u něj. Chytl ho pod krkem a ohnul ho přes svůj stůl. Chvíli ho tam tak přidržel. „Hej, co…” Aurelius. 


Ani nestačil větu dokončit a už dostal přes zadek. „To je všechno tati?” 


Lucifer se naklonil k jeho uchu. „Ani zdaleka maličký.” řekl šeptem. 


„Tati pusť mě.” Aurelius. 


Lucifer ho ignoroval. „Zůstaň!” štekl po něm.  


Aurelius jakmile ho pustil se pokusil o útěk. „Špatná volba chlapečku.”  


Znovu si ho odchytil. Přehnul si ho přes koleno. A několikrát ho udeřil přes zadek. „Řekl jsem abys zůstal.” 


„Ne.” Aurelius. 


„Fajn.” Lucifer. 


Přehodil ho přes opěrku od gauče. „Zůstaň!” znovu mu přikázal. 


Aurelius se znovu pokusil o útěk. „A dost!” zahřměl. 


Přemístil se s ním do své komnat. Kde ho přivázal zadkem nahoru k posteli. „Tati ne! Co chceš dělat?” vykřikl vyděšeně. 


Roztáhl mu stehna od sebe, roztrhal mu mezi nohama kalhoty i s trenkami. „Tati ne! Prosím.” zařval zděšeně Aurelius. 


Lucifer na chvíli zaváhal. Ale pak ho pleskl přes odhalený zadek. I přes kulky. Aurelius vyjekl. 


Smack! 


Aurelius zaječel. 


Smack! Smack! Smack! 


Aurelius propukl v pláč. 


„Zvedni zadeček chlapče.” Lucifer 


Aurelius jen zakňučel. Ale pak poslechl. „Tati ne prosím.” 


„Shshsh. Já vím malý.” Lucifer. 


Surově ho chytil za penis i kulky a bolestivě mu je zmáčkl. 


Aurelius zařval. 


„Shshshsh.” 


Lucifer mu následně vrazil pěst do zadečku. A několikrát prudce přirazil. 



Lucifer vycítil že se jeho malá omega již podvolila.


Vytáhl ruku. Rychle ho odpoutal a přivinul do náruče. 


Aurelius brečel. „Shshsh moje děťátko.” Hladil ho po vlasech. 


„ Proč tati?” 


Na to mu na ale neodpověděl…

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lovkyně demonů (1)

  Kapitola 1 – Krev pod lampiony Mlžný opar vládl ulicím jako živá bytost. Plazil se při zemi, obtáčel se kolem domů a pohlcoval zvuky kroků. Jen světlo červených lampionů ho dokázalo na okamžik protrhnout — krvavé kruhy světla se chvěly ve vlhké tmě, jako by samy dýchaly.

Dluh z krve (2)

  Kapitolu 2: Majitel dědice Déšť stále sílil a Maximova nálada byla jako to počasí, prostupovalo ho zoufalství a smutek... Zastavili před honosným sídlem z mramoru. ,,Jsme na místě," pravil jeden z mužů v černém, kteří ho doprovázeli. ,,Vystupte si." řekl řidič.  ,,Kde to jsem?" ptal se ostražitě Maxim.  ,,V novém domově." odpověděl ten samý.  Maxim je neochotně poslechl, čtyři muži kteří ho doprovázeli vystoupili také, jen řidič ne, ten jel zaparkovat auto na svoje místo. Poté se k nim připojil.  Muži ho zavedli do místnosti, kde už na ně někdo čekal. Byl to muž, mladý muž s asijskými rysy v elegantním černém oblečení.  Kim Ji-Hwan Syn nejnebezpečnějšího mafiána ve městě. Znali ho ve městě všichni. Maxim polkl.  Zatímco Kim si ho mlčky prohlížel. Nakonec řekl: ,,Tak ty jsi nositelem mého dítěte." Maxim přestože měl strach, rozhodl se vzdorovat, tak řekl: ,,Nechci být součástí vaší rodiny.“ Kimovi se překvapením blýsklo v očích ale nakonec se jen...

Lovkyně demonů (2)

  Kapitola 2 – Démon, který nekrade duše „Proč vůbec nebojuješ?!" utrhla se na ni Sahiro. Její hlas se rozlehl prázdnou ulicí a odrazil se od kamenných zdí, jako by ji sama noc chtěla umlčet. Min Ju pomalu zvedla ruce, dlaně otevřené, prsty roztřesené bolestí i napětím. „Klid, lovkyně."