Nemohl nikam, byl jako ve zlaté kleci, pokoj byl luxusní, ale nemohl nikam jít...Maximálně do přilehlé koupelny. Došlo na něj zoufalství, schoulil se na posteli a brečel. ,,Jak mi to Karl mohl udělat?"
,,Jak mohl si dovolit se mnou takhle obchodovat, nejen se mnou i s nenarozeným dítětem!"
Brečel takhle dlouho, dokud se mu neudělalo špatně a musel si odskočit na záchod.
Počasí venku se proměnilo v hromobití, jako by reagovalo na jeho emoce... Ale to je přece nesmysl, myslel si.
Začal se rozhlížet kolem, pokoj byl krásně vybaven. Kdyby tu nebyl za takový lech okolností tak by si to tady dokonce i užil, ta telka byla fakt hezká a velká. Ale jak by se sem taky jinak dostal...
Každé ráno, odpoledne a večer mu přišli dát luxusní jídlo...nebo přišla pokojská vyměnit lůžkoviny a utřít prach. Jinak k němu nikdo nechodil, zatím.
Dávali mu čas. Na co? Asi na s pamatování se ze šoku, že čeká dítě s naprosto cizím mužem. Byl pro ně jen nosič. To uvědomění ho popudilo, začal v něm vřít vztek.
Komentáře
Okomentovat