Aurelie: Pravda vyšla najevo

Aurelie zveřejnila soukromí obsah ze své rodiny někomu jinému. Její kamarádce napsala průběh trestu jejího bratra. 

Lucifer si ji zavolal k sobě do kanceláře. 

„Holčičko sundej si šaty a přehni se tamhle přes gauč.” rozkázal ji tatínek. 

„Ne!” zařvala Aurelie. „Co jsem vlastně provedla?” 

„Moc dobře víš co.” Lucifer. 

„Ne.” zavrtěla hlavou.„ Teda může to být více věcí.” 

„Řekla jsi někomu z Asgardu průběh trestu svého bratra?” Lucifer. 

„No ano…kamarádce Morganě.” Aurelie. „Odkud to víš.” 

„Počkat…neřekla to Odinovi?” Aurelie. 

„Přesně tak.” Lucifer. 

„A co se vlastně stalo tak hrozného.” Aurelie. 

„Udělal mi to samé co já jemu.” Lucifer. 

„Ou.” Aurelie. 

„Takže…fajn…tak si mě teda potrestej.” Aurelie. 

„Svlékni se a ohni se přes gauč.” Lucifer. 

„Ou aha.” odpověděla zaraženě Aurelie.

Tak si mě teda chyť” vysmála se mu. 

„Aurelie!” zahřměl Lucifer. 

„Chytej tatínku!” ozval se její hlas odevšad. 

„Ty malá poběhlice.” Lucifer. 

Po hodně hledání to Lucifer vzdal…vrátil se zpět do kanceláře a našel tam Aurelii již nahou opřenou přes opěrku gauče. S nohama roztaženými od sebe a odhalenou kundičkou. 

„Kdepak jsi byla Aurelie.” Lucifer. 

„Ve stínech tati.” Aurelie. 

„Kde?!” Lucifer. 

„Tady.” Aurelie. 

„Právě sis vysloužila pět ran opaskem přes kundičku.” Lucifer. 

„Ne!” zařvala Aurelie. 

„Nech toho, nebo to bude deset.” Lucifer. 

„Fajn. Co mám udělat.” Aurelie. 

„Lehneš si na gauč, roztáhneš nohy a taky pysky od kundičky” Lucifer. 

„Tati ne! Přes klitoris ne!” rozbrečela se Aurelie. 

„Dělej jak říkám!” Lucifer. 

Aurelie se kouzlem oblékla a utekla. 

„Aurelie!” zařval po ní ale dívka si ho nevšímala a zmizela do stínů. 

Mezitím její táta dostal echo o tom, že jeho dcera byla ve fyzickém světě zneužívána…