Přeskočit na hlavní obsah

Aurelie x Aurelius smut

 



Aurelie ležela nahá na bratrově posteli a několikrát se mu tam vystříkala…


Mačkala si svoje prsa a divoce si prstila svoji nadrženou kundičku, třela si zrovna klitoris. Když v tom její bratr přišel do pokoje. Když si všiml své sestry a té spouště co mu udělala na posteli jeho tvář potemněla. 


„Sestřičko, jak to že nejsi na vlastní posteli!” zařval na ní Aurelius. 


„Neřvi na mě!” odsekla mu Aurelie. 


„Budu na tebe řvát ty jedna nadržená děvko!” zařval po ní Aurelius. 


„Co jsem ti kurva řekla bratře!”  Vystřelila z postele Aurelie. 


Bratr ji ale chytil za paži, smykl s ní k posteli , kde ji ohl pře kraj. 


A uštědřil ji několik ran přes zadek a tu její nadrženou kundu. 


Smack! Smack! Smack! 


Přes zadek. 


Roztáhl ji nohy. 


„Hej bratře co?!” poplašeně vykřikla. 


„Drž hubu!” Aurelius. 


Chytil svůj opasek u kalhot a stáhl ho. 


Švihl ji s ním přes její obnaženou kundičku. 


„Au! Bratře.” zaječela. 


„Klid.”  napomenul ji. „Pak ti tu tvoji kundičku odměním.” 


„Svým pérem?” zeptala se. 


„Ne. Svými prsty.” Aurelius. 


Aurelius odhodil opasek na zem. Chytil sestru pod krkem a hodil ji na postel. Ona ležela břichem dolu na posteli. 


Aurelius si klekl mezi její roztažené nohy a uchopil ji za boky. Ona je poslušně zvedla. 


„Hodná holčička.” zavrněl. 


Mírně ji začal dráždit již naběhlý klitoris. 


„Aaaah bráško!” zasténala a vyšla mu vstříc k jeho prstům. 


„Nehýbej se a možná dostaneš tam i můj penis.” 


„Hmm.” zamručela. 


Aurelius sjel prsty do její vulvy, chvilku ji tam s nimi pohyboval. Měl v ní dva prsty. 


„Víc bratře.” zakňučela. 


Jeho reakce byla taková že ji udeřil přes zadek. 


 Ona trochu vyjekla a škubla sebou. 


„Klid sestro.” 


„Bratříčku pořádně mě vyšukej.” zaprosila. 


„Ne.” řekl a přestal. 


Natáhl se znovu pro opasek a tvrdě ji udeřil přes půlky a kundičku. 


„Hej au!” Zaječela a chtěla se odtáhnout. 


„Zůstaň ty nadržená  děvko.” 


„Seš zlej!” zařvala kouzlem se oblékala a utekla za tatínkem. Luciferem. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lovkyně demonů (1)

  Kapitola 1 – Krev pod lampiony Mlžný opar vládl ulicím jako živá bytost. Plazil se při zemi, obtáčel se kolem domů a pohlcoval zvuky kroků. Jen světlo červených lampionů ho dokázalo na okamžik protrhnout — krvavé kruhy světla se chvěly ve vlhké tmě, jako by samy dýchaly.

Dluh z krve (2)

  Kapitolu 2: Majitel dědice Déšť stále sílil a Maximova nálada byla jako to počasí, prostupovalo ho zoufalství a smutek... Zastavili před honosným sídlem z mramoru. ,,Jsme na místě," pravil jeden z mužů v černém, kteří ho doprovázeli. ,,Vystupte si." řekl řidič.  ,,Kde to jsem?" ptal se ostražitě Maxim.  ,,V novém domově." odpověděl ten samý.  Maxim je neochotně poslechl, čtyři muži kteří ho doprovázeli vystoupili také, jen řidič ne, ten jel zaparkovat auto na svoje místo. Poté se k nim připojil.  Muži ho zavedli do místnosti, kde už na ně někdo čekal. Byl to muž, mladý muž s asijskými rysy v elegantním černém oblečení.  Kim Ji-Hwan Syn nejnebezpečnějšího mafiána ve městě. Znali ho ve městě všichni. Maxim polkl.  Zatímco Kim si ho mlčky prohlížel. Nakonec řekl: ,,Tak ty jsi nositelem mého dítěte." Maxim přestože měl strach, rozhodl se vzdorovat, tak řekl: ,,Nechci být součástí vaší rodiny.“ Kimovi se překvapením blýsklo v očích ale nakonec se jen...

Lovkyně demonů (2)

  Kapitola 2 – Démon, který nekrade duše „Proč vůbec nebojuješ?!" utrhla se na ni Sahiro. Její hlas se rozlehl prázdnou ulicí a odrazil se od kamenných zdí, jako by ji sama noc chtěla umlčet. Min Ju pomalu zvedla ruce, dlaně otevřené, prsty roztřesené bolestí i napětím. „Klid, lovkyně."