Přeskočit na hlavní obsah

Aurelius v průšvihu



Aurelius zas utekl na zem. Ve své podobě. 


A dělal si legraci z kněžích. Na jejich srazu. Jednomu z kněží vyčaroval rohy a pak se mu posmíval jak vyváděl. 


„Ale copak kněží Radime, myslíš že ti rohy nesluší?” 


„Ihned to dej pryč!” řval zoufale. 


Ale Aurelius se jen smál. 


„Já ti dám dělat si z Kněžího Radima takhle srandu!” zařval papež  a chtěl Aurelia udeřit bičem. 


Ale ruku mu někdo zachytil. Byl to Lucifer v lidské podobě. „Nic vám neudělal.” 


„A tohle co udělal Radimovi je nic?!” 

papež František. 


Lucifer si povzdechl. „Je to jen iluze.” 

„Chlapečku zruš to.” 


Aurelius zavrtěl hlavou, ale pak mu došlo kdo je ten muž. Luskl prsty a iluzi zmizela. 


Lucifer se přemístil. A objevil se ve své podobě. „Chlapečku ihned ke mě.” 


Aurelius sklopil hlavu. „Dobře tati.” 


Jakmile byl v dosahu táty, tak ho Lucifer přehnul a naplácal mu před nimi opaskem. „Au tati!” Aurelius 


„Nech toho!” Lucifer. 


Smack! 


„Do prdele táto!” 


Smack! 


„Kurva už!” 


Smack! 


„Teď se kněžímu Radimovi hned omluvíš!” zařval na něj. 


„Ne!” Aurelius. 


Smack! 


„Fajn! Buzerante!” 


Smack! Smack! Smack! 


„Dost už, ty kurvo!” Aurelius. 


„Cos to řekl?!” Lucifer. Stáhl mu kalhoty. 


„Tati ne!” začal bojovat Aurelius. 


Udeřil ho do kulek. A roztáhl mu nohy od sebe kolenem. „Ne tati!” 


Udeřil ho znovu do kulek. Aurelius se zkroutil v zádech. A z hrdla mu vyrazil skoro zvířecí řev. 


Kněží odvraceli pohledy. 


Smack! Smack! Smack! 


„Lucifere dost už!” Aurelius. „Omlouvám se! Tati omluvám se ti! Omlouvám se ti Radime.” 


„Omluv se Radimovi pořádně.” 


Aurelius se celý roztřesený otočil ke kněžímu Radimovi. „Omlouvám se vám pane Radime.” 


Radim jen přikývl. 


Doma v pekle. Lucifer ohnul Aurelia přes zbytek sloupu. A nařezal mi bičem pro koně. 


Smack! Smack! Smack! 


„Tati dost!” Aurelius 


Smack! 


„Prosím už to nikdy neudělám!” Aurelius. 


Smack! 


„To bych ti radil!” 


Smack! Smack! Smack! 


Po trestu ho Lucifer objal…




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lovkyně demonů (1)

  Kapitola 1 – Krev pod lampiony Mlžný opar vládl ulicím jako živá bytost. Plazil se při zemi, obtáčel se kolem domů a pohlcoval zvuky kroků. Jen světlo červených lampionů ho dokázalo na okamžik protrhnout — krvavé kruhy světla se chvěly ve vlhké tmě, jako by samy dýchaly.

Dluh z krve (2)

  Kapitolu 2: Majitel dědice Déšť stále sílil a Maximova nálada byla jako to počasí, prostupovalo ho zoufalství a smutek... Zastavili před honosným sídlem z mramoru. ,,Jsme na místě," pravil jeden z mužů v černém, kteří ho doprovázeli. ,,Vystupte si." řekl řidič.  ,,Kde to jsem?" ptal se ostražitě Maxim.  ,,V novém domově." odpověděl ten samý.  Maxim je neochotně poslechl, čtyři muži kteří ho doprovázeli vystoupili také, jen řidič ne, ten jel zaparkovat auto na svoje místo. Poté se k nim připojil.  Muži ho zavedli do místnosti, kde už na ně někdo čekal. Byl to muž, mladý muž s asijskými rysy v elegantním černém oblečení.  Kim Ji-Hwan Syn nejnebezpečnějšího mafiána ve městě. Znali ho ve městě všichni. Maxim polkl.  Zatímco Kim si ho mlčky prohlížel. Nakonec řekl: ,,Tak ty jsi nositelem mého dítěte." Maxim přestože měl strach, rozhodl se vzdorovat, tak řekl: ,,Nechci být součástí vaší rodiny.“ Kimovi se překvapením blýsklo v očích ale nakonec se jen...

Lovkyně demonů (2)

  Kapitola 2 – Démon, který nekrade duše „Proč vůbec nebojuješ?!" utrhla se na ni Sahiro. Její hlas se rozlehl prázdnou ulicí a odrazil se od kamenných zdí, jako by ji sama noc chtěla umlčet. Min Ju pomalu zvedla ruce, dlaně otevřené, prsty roztřesené bolestí i napětím. „Klid, lovkyně."