Laurelia (P)

 Prolog

 Laurelia byla od malá jiná, je to totiž čarodějka. Ale v její vesnici nikdo o tom nevěděl, kromě jejich rodičů a z dobrého důvodu. Lidé ve vesnici byli  silně věřící, hned by malou Laurelii Awanovou upálili. Milovala zvířátka a ony zas ji. Chránili ji a ona je. A ovládala přírodní živly. Stačilo ji mávnout rukou určitým směrem a vítr ji hned následoval. 

Zrovna šla lesem do školy, když potkala uslyšela bolestné skučení. Vydala se za ním. Byla zvědavá velice. A hruď jakoby ji tlačil kámen. Nervózně šla za tím zvukem. Došla na místo a na malinkatý moment ztuhla. Byla tam liška s pacičkou v pastičce. Zkučela bolestí. Malá Laurelia se k ní hned vydala. Liška se jí lekla a chtěla utéct. Ale nešlo to a místo toho si ještě více způsobila bolest. „Neboj se lištičko," zašeptala k ní Laurelia. Klekla si k ní a položila ji opatrně ruku na pacičku. Liška se uklidnila. A nechala dívku ať ji z toho osvobodí. To Laurelia taky udělala. Liška se ji uctivě poklonila. Laurelia se usmála a položila svoji ruku na poraněnou packu lišky. Pod její rukou se objevila velká záře. A když ustala pacička lišky byla zdravá. „Děkuji." řekla liška. „Rádo se stalo." odpověděla ji v mysli Laurelia. „Ty mě slyšíš?" zeptala se liška udiveně. „Ano." odpověděla dívka a usmála se. 

„A teď už radši běž, než nás někdo uvidí."pověděla ji klidně liška.

„Já vím, budou si myslet, že jsem čarodějnice," řekla naštvaně a zároveň smutně Laurelia.

Liška pokývala hlavou koukla se na něco za dívkou. A utekla. 

Laurelia se otočila a vrazila do myslivce. „Čarodějnice!" zařval Evrin chytl ji za ruku a odtáhl do vesnice do kapličky za knězem. 

„Co děje Evrine?" zeptal se kněz Houš .„Děje se se slečinkou Laurelii něco?" 

„Ano, je čarodějnice!" zařval tesař Ervin. 

„To je velice závažné obvinění, máte důkaz pro svoje slova?" optal se Houš. 

„Viděl jsem ji mluvit s liškou!" zařval znova tesař. 

„Jenom ty?" zeptal se znovu Houš. 

„Ano." vyhrkl Ervin. „Ou," došlo mu že když u toho nebylo více lidí tak mu rada ani kněz neuvěří. 

„Můžeš jít holčičko." řekl na Laurelii se slizkým úsměvem. Až dívce z toho zamrazilo. Rychle tedy odešla

„No, ale nebudu brát tvoje varovní nadarmo. Já a moji lidé ji budeme pečlivě a když si něčeho všimneme ohlasíme do radě a půjde rovnou na hranici." poplácal svého přítele po rameni.