Přeskočit na hlavní obsah

Dědic bouří (1)





 Bouře zuřila, blesky křižovaly oblohu a hromy otřásaly zemí. Uprostřed tohoto živlu se venku pohyboval šestnáctiletý mladík. Tvrdohlavý a impulzivní, Alex ignoroval varování a vydal se ven. Měl namířeno za svým dlouholetým kamarádem Alanem – spolu plánovali za tohohle nečasu navštívit opuštěný dům a pořídit tam pár fotek.


Když už byl téměř u Alanova domu a chystal se přejít ulici, blesk znenadání sjel z nebe a udeřil přímo do něj. Alex se zhroutil na zem, šokovaný a dezorientovaný. Po chvíli se probral, neschopen pochopit, co se právě stalo. V těle cítil zvláštní energii, jakou nikdy předtím nepoznal.


Tento blesk však nebyl náhodný – byl zásahem od jeho otce, Zephyra, starobylého boha větru, hromu a blesku. Ten se rozhodl synovi aktivovat jeho skryté schopnosti.


Alex se otřepal a pokračoval dál, přestože jeho mysl byla plná otázek. Ale pak ho přepadl podivný pocit. Náhle za sebou uslyšel zavrčení. Otočil se a ze stínů se začaly vynořovat démoničtí psi, jejichž těla slabě zářila fialovým světlem. Jejich rudé oči ho pozorovaly, jako by se chystaly zaútočit.


Tvrdohlavý jako vždy, Alex zaujal bojovou pozici, připraven se jim postavit. Zpočátku to byli jen tři, ale během okamžiku se k nim přidali další, vycházející z temnot. Vrčení sílilo, zatímco psi postupně obklopovali svou kořist.


Když jeden ze psů skočil, Alex instinktivně máchl rukou a odhodil ho pryč. K jeho překvapení z ruky vyšlehl mocný poryv větru. Zmateně pohlédl na svou dlaň, nechápaje, co se právě stalo.


Další šelma na něj vzápětí zaútočila. Tentokrát to vypadalo na konec, když tu se ze stínů vynořil mladík s černými vlasy a modrýma očima. Jediným švihem svého meče usekl útočníkovi hlavu.


Bez jediné řeči porazil všechny zbývající bestie a poté Alexe chytil za ruku. Než se Alex stačil vzpamatovat, mladík ho stáhl s sebou do stínů a oba zmizeli.


Objevili se ve škole Alkadémos – tajném místě, kde se děti bohů a smrtelníků učí ovládat své schopnosti a rozvíjet svou božskou podstatu.


Zde Alexův příběh teprve začínal.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lovkyně demonů (1)

  Kapitola 1 – Krev pod lampiony Mlžný opar vládl ulicím jako živá bytost. Plazil se při zemi, obtáčel se kolem domů a pohlcoval zvuky kroků. Jen světlo červených lampionů ho dokázalo na okamžik protrhnout — krvavé kruhy světla se chvěly ve vlhké tmě, jako by samy dýchaly.

Dluh z krve (2)

  Kapitolu 2: Majitel dědice Déšť stále sílil a Maximova nálada byla jako to počasí, prostupovalo ho zoufalství a smutek... Zastavili před honosným sídlem z mramoru. ,,Jsme na místě," pravil jeden z mužů v černém, kteří ho doprovázeli. ,,Vystupte si." řekl řidič.  ,,Kde to jsem?" ptal se ostražitě Maxim.  ,,V novém domově." odpověděl ten samý.  Maxim je neochotně poslechl, čtyři muži kteří ho doprovázeli vystoupili také, jen řidič ne, ten jel zaparkovat auto na svoje místo. Poté se k nim připojil.  Muži ho zavedli do místnosti, kde už na ně někdo čekal. Byl to muž, mladý muž s asijskými rysy v elegantním černém oblečení.  Kim Ji-Hwan Syn nejnebezpečnějšího mafiána ve městě. Znali ho ve městě všichni. Maxim polkl.  Zatímco Kim si ho mlčky prohlížel. Nakonec řekl: ,,Tak ty jsi nositelem mého dítěte." Maxim přestože měl strach, rozhodl se vzdorovat, tak řekl: ,,Nechci být součástí vaší rodiny.“ Kimovi se překvapením blýsklo v očích ale nakonec se jen...

Lovkyně demonů (2)

  Kapitola 2 – Démon, který nekrade duše „Proč vůbec nebojuješ?!" utrhla se na ni Sahiro. Její hlas se rozlehl prázdnou ulicí a odrazil se od kamenných zdí, jako by ji sama noc chtěla umlčet. Min Ju pomalu zvedla ruce, dlaně otevřené, prsty roztřesené bolestí i napětím. „Klid, lovkyně."